Horní Újezd - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Aktuality - Krvavé Vánoce v obci před 400 lety

Okno kostela

Historická vzpomínka o naší obci z roku 1623

Dnes je svátek mučedníka sv. Štěpána. Připomeňme si pohnutou historii obce, ke které došlo před 400 lety, a která již byla vzpomenuta na konci listopadu na Besedě o historii v sále KD - viz příloha této aktuality nebo zde pod textem.

V neděli 31. prosince 2023 bude sloužena mše svatá za všechny oběti této události.

Sepsal Leopold Koryčánek

Krvavé Vánoce 1623 před 400 lety

 Dne 5. května 1620 táhlo starou obchodní cestou přes Záhoří a Ójezdem k Vídni na 4000 Lisovčíků, polské jízdy, naverbované pro císaře Ferdinanda. Ti začali páchat škody, jejichž proud trval 30 let a udělal z naší dědiny pouhé trosky. Zle bylo, když táhli Lisovčíci. Hůře bylo, když v únoru 1621 přišlo na Záhoří španělské vojsko, kterému byl /puštěn prejs / to je svoboda drancování. Tehdy v obavě o své cenné věci učinili nejzámožnější občané a zároveň přední bratrské obce v Ójezdě takovéto opatření: Ukryli své cenné věci v kostele a ty nejcennější zazdili do slepého okna za oltářem. Tam zároveň schovali i většinu vzácného vybavení kostela. Zvláště drahocenný zlatý kalich, mešní nádobí a svícny, vzácná roucha. Menší část obřadního náčiní a nádobí svěřili pak do opatrování oběma kostelníkům k dennímu užívání.

Jedním kostelníkem byl Janek Petrlík, jenž býval v podsedku č.d. 64. Druhý byl Jan Chvalina, zvaný též Jan Cvaloň, pololáník na č.d. 12. Podle všeho to nebyli prostí služebníci kostela, ale snad kazatelé. Neboť jim předával celý inventář kostela do opatrování Fojt Jíra Smeťa při svém ustanovení roku 1620. Oba kostelníci také měli střežit poklad ukrytý v kostele. A činili tak svědomitě. Poklad zůstal uchován za osminásobného drancování dědiny vojsky i při rabování bandami loupežníků Messenbeka a Kapce. Trvalo to až do plného léta r. 1623 bez přestání. Po krátkém oddechu pobrali Uhři ve čtvrtek před sv. Kateřinou ovce a krávy. Pak se zdálo, že bude zase klidněji. Nový rok se blížil. Začínal tenkrát Božím narozením tedy 25. prosincem, nikoli 1. lednem. Ale v Ójezdě se nestrojil vánoční stůl v žádné chalupě. V pátek 22. prosince vtrhli znenadání do dědiny polští kozáci a zaplavili stavení. O tom, co se stalo následující noci a v sobotu před štědrým dnem víme jenom z obrovských škod na majetku a na životech. Avšak dosti podrobně byly zapsány události, týkající se kostela.

V těch dnech hrůzy utíkali obyvatelé znovu do lesů. Ti co zůstali asi v 17 domech, nevycházeli z domu. Jenom každého večera zašli oba kostelníci do kostela, rozžali svíci a přesvědčili se, že poklad je neporušený. Asi třetího večera po novém létě přišel k Janovi Petrlíkovi soused Pavel Pavlík, chalupník č.d. 68, aby se zehřel, jak sám vypověděl. A tehdy po setmění opět odešli oba kostelníci do kostela, Pavlík pak zůstal v teple. Avšak ti dva se brzo vrátili velmi vyděšení. A Janek Petrlík řekl tomu Pavlíkovi, přísahou to tvrdíce, že ten národ polský kalich i jiné kostelní věci i všechno co tam sousedé schovaného měli, všecko pobrali. Ve strachu se kostelníci radili, co udělat ještě s tím druhým kalichem, který měli u sebe. Smluvili se, že jej vhodí do studny a ještě téže noci tak učinili. Příštího dne pak byli oba kostelníci od Poláků vyslýcháni, a když nic neprozradili, zabili je vojáci i většinu jejich rodin. Když potom Poláci ke konci února 1624 odtáhli i s kořistí, vypověděl Pavlík, čeho byl svědkem. I hledali onen kalich a ve studni u Janka Petrlíka jej skutečně našli.

Fakticky znamenají tyto krvavé vánoce r. 1623/1624/, o kterých bylo vyvražděno 9 předních bratrských rodin v Ójezdě konec Ójescké fary i bratrského sboru. Fara nebyla úředně zrušena a obec zatím nebyla nikam přifařena. Ale po oněch událostech vypukly mezi zbylými sousedy a mezi těmi, kteří se vrátili z lesů a hor, prudké spory o to, kdo zavinil ztrátu ukrytého majetku, především kalicha. Tyto různice spory a soudy se pak rozšířily i na pole a jiný majetek. Postupně se vytvořily v obci dva tábory, které usilovaly obvinit jeden druhého, aby na sebe strhly vládu v dědině, to jest úřad fojta a purkmistra. Osoby obou těch táborů známe jmény. Slabší a odsouzený k zániku byl zbytek bratří ze zboru.

Po mansfelské rebélii 1627 utekly nekatolické rodiny z Ójezda a ukrývaly se v Hostýnských horách i dále na Valašsku. Z oněch 25 bratrských rodin jenom 6 přežilo válku. Roku 1631, dne 9. dubna ve středu, konal se soud. Ve veřejném jednání před celou obcí byli rozsudkem známého lipnického primátora Martina Zykmundka obě strany přivedeny k vzájemnému odprosu a slibu rukou dáním, že se napříště zdrží různic a hádek. A za každého z předních, byli postaveni čtyři rukojmí na dodržení míru a pokoje pod velikými tresty. Vězení bylo viníkům podmíněně odpuštěno. Odsouzení jenom k pokutám, a to Jura Smetia pokuty kostelu Horního Óujezda jeden dukát a jeden funt vosku do velikonoci a ten dukát do Svatého Ducha položiti má. Matouš Matyášů má pokuty na opravu kostela Horního Óujezda dva dukáty do Svatého Jana nejprv příštího a dva funty vosku do velikonoci položiti a dáti. Matouš byl mluvčím nekatolíků.

Co se potom stalo s farou, nevíme. Je možné, že roku 1633 tu byl ustanoven katolický farář Nicolaus Habitius, ale instalován nebyl. Působil v Mikulově, který rovněž patřil Dietrichštejnům. Do roku 1636 můžeme pozorovat vyšší příliv přistěhovalců do obce. Byly to vesměs katolické rodiny ze severnějších obcí panství lipnického, hranického i keleckého a Malhotického statku.

Roku 1636 zemřel kardinál František Dietrichštein a osidlování z biskupských statků ustalo. Tak skončil příběh nejkrvavějších vánoc v Ójezdě.

Zapsal  Leopold Koryčánek  23.07. 2023  v Horním Újezdě


 

Přílohy

Krvavé Vánoce 1623

Krvavé Vánoce 1623 před 400 lety.docx
Typ souboru: DOCX dokument, Velikost: 2,69 MB
Datum vložení: 26. 12. 2023 18:56
Datum poslední aktualizace: 26. 12. 2023 19:06
Autor: Místostarosta HÚ